Rozhovor s Llujalem Lebelem

30. července 2012 v 15:36 | Ver. |  Píšu na TT
Nejsem dobrá na matiku a fyziku, ani nejsem vědec jako Albert Einstein, ale na rozhovor s jedním s geniálních lidí štěstí mám. Dneska si budeme povídat s atletem Llujalem Lebelem, který je jeden z nejlepších na planetě Euris. Co ho vedlo k atletice a čeho se musel vzdát? Já to vím. Položila jsem mu celkem dvanáct otázek, ze kterých si jde udělat přehled ohledně jeho života.

1. Mohl by ses prosím čtenářům popsat?
Takže... ahoj.
Jsem kluk, kterému pomalu táhne na patnáctku, ovšem u nás jsme dospělí už v sedmi, protože čas nám jde jinak než vám. Mám krátké černé vlasy, jantarové oči a zbytek obličeje je hodně podobný tomu vašemu, až na to, že mám, ehmm... jak říkáte? Jo, už vím! Citrónově žluté obočí. Váš život se od našeho liší natolik, že by to stačilo na popsání několika knih.

2. Co tě vedlo k tomu, že jsi už od svých tří let věděl, že chceš být atlet? Kolik ti bylo v přepočtu ve třech letech u nás?
Vidím to stejně jasně jako teď, vždycky mě to táhlo k běhu a měl jsem potěšení, když jsem vyhrával takové ty bezcenné městské závody, které pořádaly různé nadace a kluby. Když mi asi u vás o měsíc později nabídl jeden trenér pravidelný trénink, vzal jsem to a o nic jiného jsem se skoro nestaral. Máme trochu složitější počítání v přepočtu s vaší planetou, ale řekl bych, že mi nemohlo být více než 6,8 let, ovšem nevím to jistě, protože váš čas je táák těžký...

3. Máte zemi rozdělenou na několik států, přičemž každý používá jiný jazyk? Pokud ano, jsou při sportu potřeba?
Ano, máme státy s různými jazyky, ovšem do toho vašeho je neumím přeložit. Učil jsem se je úplně všechny, protože můj otec trval na tom, že musím být geniální ve všech směrech, tehdy ještě netušil, co jsem si zvolil. Proto umím taky pár jazyků z jiných planet a z té vaší angličtinu, švédštinu a ruštinu, než jsem mu to byl schopný říct. Občas potřeba jsou, ale většinou se jde domluvit i bez nich. Největší sranda pro fanoušky byla, když jsem na ně jednou mluvil jazykem z Venuše, aniž bych si to uvědomil.

4. Říká se, že jsi geniální ve svém oboru. Je to pravda? Pořádáš nějaké setkání s fanoušky nebo autogramiády?
Tak teď jsi to trefila! Ano, geniální podle některých opravdu jsem, ovšem najdou se i tací, kteří říkají, že je mě škoda a že jsem měl zůstat a pomáhat rodičům, kteří to ovšem nepotřebují, takže asi opravdu jsem. Jelikož mám kupodivu fanoušků hodně, dělám spíše autogramiády než setkání, ale rád si na nějaké soutěži s někým popovídám, pomáhá mi to potlačit nervozitu.

5. Ty býváš před závody nervózní? Jaké máš pocity, když je po závodě?
Ano, vždycky mám pocit, že nejde všechno podle plánu, když nejsem alespoň trochu nervózní a je to těžké, protože pak jsem z toho celkem roztěkaný a to je moje největší chyba. Po závodě většinou cítím úlevu a radost, protože to mám za sebou, ačkoliv jsem si tuto dráhu zvolil sám. Vždycky mě dokáže nejvíc potěšit, že i když nevyhraju, diváci mě odmění potleskem a chvíli skandují mé jméno.

6. To by potěšilo každého. Přemýšlel jsi někdy nad tím, co bude, až atletiky zanecháš?
Poslední dobou čím dál tím častěji, protože ve vašem přepočtu je mi něco kolem třiceti pěti a to je u nás jak začátek, tak konec. Většina aktivního povolání totiž končí ve vašich čtyřiceti dvou letech a zbylý život si musíme zvolit mezi různými obory, které mi přidělí (snaží se nevázat ke staré dráze). Proto říkáme, že máme dva životy, protože jeden si zvolíme sami a druhý nám zvolí jiní. Lidé říkají, že bych se měl stát něčím, co zvýší moji popularitu, ale já uvažuji, že půjdu pracovat do kanceláře nebo jako poradce.

7. Čeho všeho ses musel pro svoji dráhu vzdát?
Po většinou to byly drobnsoti, které ani nebudu vypisovat, tolik jich bylo... Jsou jen dvě velké věci, které jsem musel omezit. Jedna z nich byla pochopitelně čas, musel jsem hodně trénovat a začít se probojovávat na menších závodech, abych se dostal na ty větší, kde jsem teď. Ta druhá byli přátelé, téměř jsem nemohl s nikým mluvit, kromě mého tehdejšího trenéra, který byl posedlý tím, že ze mě každý chce vymámit jeho strategie na lepší umístění.

8. Tehdejšího? Kolik jsi za svůj život zatím vystřídal trenérů? Kolika se dožiješ let a kolik jich chceš ještě vystřídat?
Ano, tehdejší trenér byl vlastně můj první. Zatím jsem jich vystřídal něco málo přes šedesát kvůli tomu, že moje cestovatelské dovednosti patří k mému povolání také, musím se stěhovat minimálně jednou do našeho élima, vašich zhruba 12,7 dní. Na naší zemi je průměrný úmrtní věk 183-247 let, já počítám s tím, že mi bude okolo dvoustovky. Nevím, ale počítám s tím, že jich minimálně ještě jednou tolik mít budu.

9. Jaký máš denní program? Opakuje se nebo máš pořád jiný?
Do našeho élima se vejde celkem 32 vašich celých dní, ale já mám celkových plánů pouze osm. Vysvětlím vám stručně pouze jeden. V noci studuju, ráno se najím, dám si menší posilovací cvičení, v poledne buď trénuju nebo soutěžím, odpoledne běhám po lesích se svým zvířetem a večer pracuju nebo pořádám autogramiády či ta setkání.

10. V noci studuješ? Vaše země nespí? Jaké máš zvíře?
Ano, správně jsi to pochopila. Nikdo z nás nikdy nespal, ale ne, že bychom to potřebovali. Jedna legenda praví, že na naši zemi zavítá stvoření, které musí spát a způsobí zkázu deseti tisíc lidí než na něj přijdou. Mělo by to být ale až tak zhruba za dva miliony élim. Máme jiná zvířata než vy, většinou jsou to předchůdci těch vašich. V potocích a řekách máme například zvířata, které jsou na polovinu ryby (přední) a polovinu žáby (zadní). Naše teorie je, že se jim rozdělily buňky a přenesli se na vaši planetu. Já vlastním zvíře, které je jedině ve vašich knihách a filmech. Hlavu má orlí a zbytek těla je koňské, občas na něm dokonce jezdím, ale oba dáváme přednost běhu. Jeho velikost je při křídelním kloubu asi vašich stošedesát centimetrů.

11. Jaké máš vztahy s holkama? Už sis našel nějakou, se kterou bys rád strávil váš zbytek života? Kolik ti je teď v přepočtu let?
Holek jsem měl asi tolik jako zvířat. Ne moc, ale nějaké ano. Všechno je to tím, že nepobývám dlouho na jednom jediném místě, tudíž se moc neseznamuju. Pár jich bylo, ale všechno to byly prázdné sliby. Řekl bych, že zatím jsem takovou nepotkal. Za třicet sedm élim by mi měli přát k třiceti šesti, což je sice hrůza, jak už jsem starý, ale zároveň mám ještě víc než polovinu života před sebou.

12. Předem ti přeji všechno nejlepší, protože do té doby se určitě neuvidíme. Jednou tě ještě budu chtít vidět, ačkoliv ty to víš, nebudu nikomu zatím žádné plány prozrazovat. Děkuju ti za rozhovor a doufám, že mi takhle ještě někdy vyjdeš vstříc.
Nerad se s tebou loučím, ale určitě o mně neslyšíš naposledy. Taky tě budu chtít vidět a už teď vím, že naše spolupráce bude nadále pokračovat. Za rozhovor jsem sám velice rád a nečekej ode mně nic hnusného. Děkuju ti za předběžné přání k narozeninám. Tobě přeju taky, protože je slavíš už za tři týdny? Plus mínus. Zatím ahoj, "Llujal Lebel, geniální atlet, cestovatel a tvůj přítel".

Upozorňuji, že Llujal je opravdu má vymyšlená osobnost, takže to neberte vážně.
Ver.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sever-rat Sever-rat | E-mail | Web | 30. července 2012 v 15:47 | Reagovat

Pěkný rozhovor, doufám, že jich tu bude více..

2 OneDirection-Source (AnNe) OneDirection-Source (AnNe) | Web | 30. července 2012 v 17:52 | Reagovat

děkuju :)

3 miss VeЯůů~ miss VeЯůů~ | Web | 30. července 2012 v 17:54 | Reagovat

Skvělý rozhovor :)

4 Mandy Mandy | Web | 30. července 2012 v 18:00 | Reagovat

Páni, teď jsi říkám, jsi schizofrenik nebo...? :D Ne, omlouvám se, ale vážně to nějak nechápu, vypadá to tak autenticky :D

5 Aredhel Aredhel | Web | 31. července 2012 v 21:23 | Reagovat

Hah, super :D Pobavilo no :D
Ale... Už jsem viděla rozhovor s mimozemšťanem na téma... I tak je to hezké :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama