Srpen 2012

Proč si nekoupit klec?

27. srpna 2012 v 22:29 | Ver. |  Zápisník
Jenom tak mi kamarádka oznámí, jako by se nechumelilo, že bude mít dalšího křečka. To samozřejmě znamenalo hodiny prosezené u internetu při výběru klece, ačkoliv stejně nakonec sehnala znovu tu, kterou už měla pro džungarského, prostě skvělé. No a při tom všem šílenství jsem se nakazila taky. Doma mám tři myšky, dvě laboratorní a jednu barevnou, takže jsem si řekla, že jim pořídím pořádnou klec, ať mají hodně prostoru a ať se mají dobře. Nakonec jsem chtěla koupit tu samou, jakou si vybrala kamarádka pro oba křečky. Barevných variant je celkem pět nebo šest, já jsem prvně chtěla žlutou, ale o té jsem nevěděla, že ji mají. Potom zelenou, protože se mi hodí do pokoje. Já ale nechtěla nic kupovat, protože naši by s tím nesouhlasili, ale čirou náhodou byla mamka zrovna tak dvě stě metrů ode mě, ovšem nic mi nedovolila. Řekli mi, že další klece budou mít v pondělí nebo středu.

Takže jsem čekala a opatrně toto téma znovu oťukávala a dneska jsem se mamky zeptala, jestli si myslí, že bych ji mohla mít. A víte, co mi řekla? Že můžu. Takže jsem si myslela, že je budou mít až ve středu. No, ale čirou náhodou jsem neměla co dělat a kamarádka potřebovala jít do toho zvěrokruhu, kde ve středu měli klece, takže jsem souhlasila. Vzala jsem si knížky do knihovny, že je půjdu vrátit a "trošičku" peněz, kdyby ji náhodou měli. Do zvěrokruhu jsme šly pěšky, protože si fakt chci ušetřit těch devět korun na trolejbus. Když jsem vešla, neviděla jsem přes ty kočičí patra, tak jsem se rozešla rychleji a měli ji modrou! Do pokoje se mi absolutně nehodí, ale měli ji tam! No tak jsem doťapkala jako hodná holčička k pokladně a zeptala se, jestli mají i jiné barvy. První mi řekla, že mají jenom modrou, ale potom si na mě udělala čas a řekla mi, že mají i oranžovou.

Dala mi ji ještě zabalenou k pokladně a já čekala, než na mě dojde řada, abych ji zaplatila. Podle mě je 699,- teda dobrá cena. Potom se mě zeptala, jestli do ní ještě něco dokoupím, tak jsem řekla, že jenom domeček. (Proč taky kupovat všechno nové, když to pro ně mám doma?), ale domek jsem opravdu potřebovala, protože je mám opravdu okousané a protože by se v nich tři myší slečny nevyspaly. Takže jsem nevěděla, který. Tentokrát jsem se chtěla vyvarovat domkům se zelenými střechami, takže jsem si vybrala světle dřevěný prostorný za dobrých 119,-. Byla jsem ráda, že domeček mám pro ně vybraný, tak jsem posbírala saky paky, pomohla vybrat kamarádce krmivo pro křečky a jela domů trolejbusem, protože se mi to nechtělo tahat a do kopce jsem jít nechtěla.

Poprosila jsem teda mamku, ať mi pomůže se stavěním klece, nakonec jsme to daly dohromady i s bráchou, dala jsem jim tam piliny, žrádlo, domeček, kukuřici na okusování, takové ty věci na okusování, dřevěnou prolézačku a napáječku, ačkoliv s ní byl trochu problém. Od svojí kamarádky vím, že pokud ji mám větší, musím to zpevnit gumičkou, aby mi držela a já jako na potvoru moc gumiček nemám a na závodech jsem je půjčila holkám a ty mi je nevrátily. Nakonec jsem ale jednu našla, takže všechno vyřešeno, myšky šly do nové klece a očividně se jim líbí. Já osobně jsem si ji strašně zamilovala...

Když bratr viděl moje nadšení, řekl si, že chce křečka. No, sice mu je už jedenáct, ale jeho jediné zvíře byly zatím andulky, které mu dlouho nevydržely. Takže nakonec jsme jeli do toho samého zverimexu podívat se na křečky a bratr si nakonec koupil tu samou klec akorát v modré, podestýlku, domeček, závěsné tyčinky, koupací písek, krmivo, věci na kousaní a na hraní a další věci pro křečky, za to tam nechal 1500,- a potom chtěl konečně křečka. My jsme se dohadovali, jestli to bude holka nebo kluk, protože já jsem chtěla holku a on kluka, nakonec jsem mu řekla, ať si vybere podle vzhledu a potom mu řeknou, co je to za pohlaví. Nakonec to fakt udělal, byla to holka, tak jsem si ji v té krabičce vzala a nesla mu ji k autu.

Klec jsme sestavili znovu, pomohla jsem mu jí to tam zařídit a potom ji tam dal. Od té doby už uplynulo pár hodin a musím říct, že si strašně oblíbila kolotoč, protože slyším vrzání. No, ale já svoji klec mám a jsem za to nesmírně ráda, protože je to má nejoblíbenější, mříže má jenom zvrchu, jsou tam prolézačky... Každopádně, když už nakupoval pro svoji křeččí holku můj bratr, neodolala jsem a holkám koupila dvě medové tyčinky a od bratra si vyžádala pár dřívek na okusování, které koupil. Dopadlo to dobře, za tyčinky jsem mu doplácela jenom 50,- a teď už tam mají jak dřívka, tak i jednu závěsnou tyčinku.

A že já nezmínila na začátku, jak se holky vůbec jmenují? Moje první myška, která je moje milá zlatá celá bílá s červenýma očkama, se jmenuje Cissa, říkám jí Ciss. Její sladká bílá dceruška se jmenuje Cherry, ovšem vrh přišel nečekaně a žádný další mít nechci, ovšem těch deset úžasných malých slaďoušů mi bylo líto dát všechny pryč, proto jsem si jednu holčičku nechala. Na Vánoce jsem dostala od bratra černobílou myšičku Elis, pro kterou jsme za pár měsíců dokoupili hnědobíle nádhernou Anne, ovšem Elis mi umřela, takže jsem si Anne nechala. A moje konečná sestava? Ciss, Cherry a Anne. Na začátku jsem měla ještě dvě myšky, jedna nesla jméno Bella, druhou si už nepamatuju, ovšem ani jedna už mezi námi není. Celkem jsem doma měla patnáct myšek, což je celkem velký počet na jeden rok, nebo se mi to snad zdá?

Každopádně, klec je úžasná a pokud si chcete koupit myšky nebo křečka, určitě se hodí. Je k dostání v šesti barvách, takže se nebojte, že se nebude hodit do vašeho pokoje. A jak vlastně klec vypadá? No, na to jsem trošku pozapomněla. Tak teda, najdete ji tady, ovšem ta cena mi připadá moc malá, mně teda 699,- vyhovuje, není to moc ani málo, nebo se mi to jenom zdá? Každopádně je v dostání v modré, zelené, oranžové nebo žluté, červené nebo růžové. Podle mě je výběr opravdu velký! :)

Achjo. Jak já se dokážu rozepsat i na takové věci, jako je kupování klece a domečku. :D Při psaní článku si Anne stoupla do misky a vyhrabala ho, ony to mají holt už naučené, že to dělají, aby se dostaly mezi chutnější jídlo. Já kdybych byla myš, jedla bych úplně všechno a občas bych i bláznila, tu klec bych si zamilovala... Už mlčím! Stejně je ten článek na půldruhé hodiny čtení. Fotky myšek možná někdy zveřejním, ony ale nejsou zrovna fotomodelky, takže to v nejbližší době vůbec nečekám.

Hunger games - Síla vzdoru

24. srpna 2012 v 15:56 | Ver. |  Recenze knih
Autor/ka: Suzanne Collins
Překladatel/ka: Zdík Dušek, Ph. D.
Nakladatelství: Fragment
Pořadí v edici: 3
Rozměry v mm: 145x210
Počet stran: 344
Provedení: brožovaná
Rok vydání: 2011/2012
Věk: Bez omezení

Jmenuji se Katniss Everdeenová. Proč nejsem mrtvá? Měla bych být. Proti všem očekáváním přežila Katniss hladové hry dvakrát, ale ani poté nemá klid. V zemi Panem vypuklo postání. Kapitol je naštvaný a chce pomstu. Kdo by měl za nepokoje zaplatit? Katniss. A co je nejhorší? Prezident Snow dal jasně najevo, že v bezpečí není vůbec nikdo… Bude připravovaná revoluce v čele s Katniss úspěšná? Cena může být hodně vysoká... Předchozí díly: Hunger Games - Aréna smrti, Hunger Games - Vražedná pomsta.

Hunger games - Vražedná pomsta

20. srpna 2012 v 13:59 | Ver. |  Recenze knih
Autor/ka: Suzanne Collins
Překladatel/ka: Zdík Dušek, Ph. D.
Rozměry v mm: 145x210
Počet stran: 336
Provedení: brožovaná
Rok vydání: 2010/2012
Věk: Bez omezení

Jste hladoví po dalším strhujícím čtení? Napínavý příběh dobrodružství, útlaku a romantiky pokračuje! Katniss dosáhla vítězství v Hladových hrách aktem vzdoru proti všemocnému Kapitolu a jeho krutým pravidlům. Katniss s Peetou očekávají pomstu mocných. Překvapivé výsledky zápasu v drsné reality show však povzbudily obyvatele země Panem, aby se postavili k odporu, a v krajích se formuje odboj. Podaří se zabránit krvavému střetnutí, jehož důsledky by byly víc než hrozivé?




Příprava na zítřek

18. srpna 2012 v 20:56 | Ver. |  Zápisník
Ráno mě příšerně bolela hlava, protože jsem v noci nemohla spát a i přesto, že jsem počítala ovečky, jsem usnula až kolem druhé ráno. Rodiče potom jeli do obchodu a nakoupili nějaké ty přísady na dorty, brácha chtěl k jedenáctinám krtkův a já jsem si řekla o obyčejný, ze smetany a vanilkových cukrů a ovoce a kakaa, který si umím udělat sama a mám ho každý rok. Takže jakmile se naši vrátili, taťka šel s bratrem pracovat na zahradu a já s mamkou jsme šly do kuchyně. Dělaly jsme večeři, oba dva dorty a spoustu dalších. Já jsem třeba dvacet minut loupala vajíčka. :D
Mezitím, co jsem pracovala v kuchyni a taťka s bratrem sekali trávu a zkracovali nějaké keře, pejsci byli zavření v kotci. Jelikož jsme ho naposledy kompletně čistili... já ani nevím, řekla jsem si, že po skončení v kuchyni jim ho kompletně vyčistím. Takže potom jsem ke klukům letěla a jako první odstranila nějaké rostliny, které jim moc přerostly, potom jsem na jedné straně kotce (mají dvě strany, u plotů dřevěné a dvě strany s mřížemi) s mřížemi odstranila všechny rostliny, díky kterým nevidí na plot. Hned nato jsem se chytila smetáku a zametla jsem tu stranu, taky jsem vzala lopatu a všechno, co tam být nemělo, jsem vynosila ven. Potom jsem se chopila zahradních rukavic a vytrhala jim všechnu trávu a plevel, který jim prorůstal pod mřížemi, popínavé rostliny, které se omotávají kolem mříží jsem taky odstranila a zkrátila jeden nebezpečný píchavý keř. :D
Pak mi přišel pomoct brácha, který vymetl boudu. Potom jsem to všechno znovu zametla a chtěla jim to ještě vystříkat vodou, ovšem nějak mi ten záhadný přístroj nefungoval a taťka byl v domě. Takže jsem za ním letěla a nakonec jsem zůstala stát u umyvadla (protože hadice se blbě nasazovala a kdybych ji nedržela nad umyvadlem, máme zatopenou kuchyni, jelikož kohoutek taťka vymontoval, ať tam jde hadice dát a trochu ustřikovala). On mezitím vystříkal kotec a potom ještě schody a já šla zpátky s mokrým ručníkem a tím jsem jim vytřela boudu od prachu, potom plastové pelíšky, nevím, jak se to jmenuje, ale myslím toto a dala jim to dovnitř, nakonec donesla nějaké hračky, ať se nenudí, protože v něm teď přes školní rok budou bývat přes den a do misky jsem jim donesla čistou vodu, bohužel jsem druhou misku nemohla najít. Jsou dvě na míru do takových koleček, do kterých se zaháknou okraji. No, teď tam je momentálně jenom jedna.

Večer jsem s kluky šla na zahradu a pořídila pár fotek! No jo, většina jsou pouze rozmazané šmouhy, oba jsou to antitalenti na focení, ale občas zapózovali oba, ale to se zase ukázal můj talent na focení, takže z toho nic nebylo... Pár jich tady dávám, zbytek možná někdy zveřejním.


Hunger games - Aréna smrti

16. srpna 2012 v 14:17 | Ver. |  Recenze knih
Autor/ka: Suzanne Collins
Překladatel/ka: Zdík Dušek, Ph. D.
Rozměry v mm: 145x210
Počet stran: 328
Provedení: brožovaná
Rok vydání: 2010/2012
Věk: Bez omezení
Ukázka z knihy: tady (www.fragment.cz)

Vítězství znamená slávu a bohatství. Prohra znamená jistou smrt. Hunger games začínají... V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games - zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně. Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska... Dokáže přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit?

Kráčím tmou ke své... smrti.

13. srpna 2012 v 21:20 | Ver. |  Píšu na TT
Ležím ve tmě schoulená, pod oknem s mřížemi a čekám, ačkoliv nevím na co. Vím, že je konec. Při sebemenším zvuku nadskočím, ať už jde o občasné kapání vody nebo myš, která přebíhá po sklepení a čeká, až usnu. Pomalu mě zmáhá hluboký spánek, ale tomu se už několik dní snažím vyhnout, ačkoliv jsem se občas probouzela z nočních můr, které nemohly trvat déle než pár minut. Měla jsem hlad a byla mi zima, co bych dala za pochodeň... Držely mě v této cele, ze které není úniku, už dva dny. Neměla jsem žádné spoluvězně, byla jsem tu jediná a nade mnou pochodovali mí bývalí nejlepší přátelé. Neměla jsem sílu na to utéct a tak jsem se rychle poddala na pár hodin spánku... a vzbudila jsem opět jako já, ale ačkoliv jsem byla pořád v té tmě, byla jsem jinde...

Takové a podobné sny se mi zdají pořád dokola. Jen tento je jeden z mála. Někteří mi říkají, že v noci kvůli tomu bouchám do zdí, kopu a hážu sebou. Nevím, jestli ze spaní mluvím, ale nevyvrátili mi to. Když už se uprostřed noci probudím, jsem schopna jedině dvou věcí: bát se, co se mi bude zdát příště a brečet. Usínám a brzo ráno se opět budím, ale tehdy už mě uklidňuje prosvítající světlo skrz žaluzie, takže to není tak hrozné.

Noc co noc se opakuje temnota, ovšem pokaždé je to jiný sen a já pomalu ani nechci spát a když se uprostřed noci probudím, přeju si to ukončit. Vadí mi temnota, která mě obklopuje a to nejen fyzicky, ale i duševně, a ta, která je ve mně a změnila mě tím, že se bojím druhým podívat do očí a neustále se obávám svých snů a toho, že se všechny jednoho dne stanou. V každém snu vystupují dvě největší moci: strach a temnota. Temnota a strach. Poslední dobou vidím den černý, noc černou, Slunce černé, měsíc černý.

Už nechci další sny, které se každou noc mění. Už nechci být znovu v té cele, nechci být přivázaná ke stromu a nevědět, co je za ním, nechci se strachovat další písečné bouře, nechci být poslední, kterou nestihli zachránit, nechci být ta, kterou shodí z útesu, nechci být ta, kvůli které začala válka, nechci být ta, díky které se na svět znovu vrátili krvelačné bestie... já už nechci být ta, která se každou noc budí z nočních můr, protože v nich temnotou kráčí ke své smrti. Chci to být zase já, taková, jaká jsem byla dřív. Ale nemůžu a proto se všechno, noc co noc, opakuje a já mám hrůzu ze zítřka.

Erebos - hra která zabíjí!

13. srpna 2012 v 19:18 | Ver. |  Recenze knih
Autor/ka: Ursula Poznanski
Překladatel/ka: Karolína Kousalová
Rozměry v mm: 152x228
Počet stran: 320
Provedení: brožovaná
Rok vydání: 2011
Věk: Bez omezení

Na jedné londýnské škole si mezi sebou žáci začnou předávat podivné balíčky, jeden se nakonec dostane i ke zvědavému Nickovi. V balíčku je DVD s počítačovou hrou. Hrou napínavou, a hlavně velmi inteligentní. Proč o ní ale nikdo nesmí mluvit a hráči musí dodržovat přísná pravidla? Pokud neposlouchají nebo se znelíbí poslovi se žlutýma očima, čeká je trest. Na druhou stranu jim hra dokáže splnit i ta nejtajnější přání. Jak je ale možné, že hra o každém všechno ví a neuděluje hráčům úkoly jen ve hře, ale i v realitě? Co hra vlastně chce? A jak ji může Nick zastavit?



Na jaké knihy brzy očekávat recenze?

9. srpna 2012 v 8:12 | Ver.
p ř e h l e d - o č e k á v a n ý c h - r e c e n z í