Kráčím tmou ke své... smrti.

13. srpna 2012 v 21:20 | Ver. |  Píšu na TT
Ležím ve tmě schoulená, pod oknem s mřížemi a čekám, ačkoliv nevím na co. Vím, že je konec. Při sebemenším zvuku nadskočím, ať už jde o občasné kapání vody nebo myš, která přebíhá po sklepení a čeká, až usnu. Pomalu mě zmáhá hluboký spánek, ale tomu se už několik dní snažím vyhnout, ačkoliv jsem se občas probouzela z nočních můr, které nemohly trvat déle než pár minut. Měla jsem hlad a byla mi zima, co bych dala za pochodeň... Držely mě v této cele, ze které není úniku, už dva dny. Neměla jsem žádné spoluvězně, byla jsem tu jediná a nade mnou pochodovali mí bývalí nejlepší přátelé. Neměla jsem sílu na to utéct a tak jsem se rychle poddala na pár hodin spánku... a vzbudila jsem opět jako já, ale ačkoliv jsem byla pořád v té tmě, byla jsem jinde...

Takové a podobné sny se mi zdají pořád dokola. Jen tento je jeden z mála. Někteří mi říkají, že v noci kvůli tomu bouchám do zdí, kopu a hážu sebou. Nevím, jestli ze spaní mluvím, ale nevyvrátili mi to. Když už se uprostřed noci probudím, jsem schopna jedině dvou věcí: bát se, co se mi bude zdát příště a brečet. Usínám a brzo ráno se opět budím, ale tehdy už mě uklidňuje prosvítající světlo skrz žaluzie, takže to není tak hrozné.

Noc co noc se opakuje temnota, ovšem pokaždé je to jiný sen a já pomalu ani nechci spát a když se uprostřed noci probudím, přeju si to ukončit. Vadí mi temnota, která mě obklopuje a to nejen fyzicky, ale i duševně, a ta, která je ve mně a změnila mě tím, že se bojím druhým podívat do očí a neustále se obávám svých snů a toho, že se všechny jednoho dne stanou. V každém snu vystupují dvě největší moci: strach a temnota. Temnota a strach. Poslední dobou vidím den černý, noc černou, Slunce černé, měsíc černý.

Už nechci další sny, které se každou noc mění. Už nechci být znovu v té cele, nechci být přivázaná ke stromu a nevědět, co je za ním, nechci se strachovat další písečné bouře, nechci být poslední, kterou nestihli zachránit, nechci být ta, kterou shodí z útesu, nechci být ta, kvůli které začala válka, nechci být ta, díky které se na svět znovu vrátili krvelačné bestie... já už nechci být ta, která se každou noc budí z nočních můr, protože v nich temnotou kráčí ke své smrti. Chci to být zase já, taková, jaká jsem byla dřív. Ale nemůžu a proto se všechno, noc co noc, opakuje a já mám hrůzu ze zítřka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 d-meadow d-meadow | Web | 13. srpna 2012 v 21:57 | Reagovat

Opravdu pěkný článek ale je to pravda?Takové sny bych nikomu nezáviděla!

2 userka userka | Web | 13. srpna 2012 v 22:21 | Reagovat

To je pěkně napsaný ;) A jestli podle pravdy, tak nezbývá než popřát klidnou noc! :)

3 Anf Anf | Web | 14. srpna 2012 v 8:34 | Reagovat

Velmi dobře se to četlo, ale teď nevím, jestli to je podle pravdy.  Pokud ano, tak máš těžký život, děvče. Já jsem ráda, když si sny nepamatuju a kdyby se mi zdáli takový noční můry, budu mít hrůzy z usnutí asi jako ty...jestli je to podle pravdy, tak....nějak to přežij, snad to přejde.

4 Elíšek Elíšek | Web | 14. srpna 2012 v 15:00 | Reagovat

Já mám taky noční múry, ale ne jak ty. Zkus to nějak řešit nebo tak nebo se navázat na Lucidní snění. Temno nemám ráda, ale mám ráda noc je taková pro mě kouzelná

5 Taychi Taychi | Web | 17. srpna 2012 v 13:20 | Reagovat

Ve mně to nevyvolalo žádné emoce, takže ti asi napíšu jen že je to docela dobře napsané a nic víc. Jo a mý přátelé= mí přátelé :-).

   Jsem ráda, že jsi zase nalezla co jsi hledala, ale jak jsi říkala, nespřáteluju, ale možná časem, jestli se mi zalíbí tvůj styl blogování, tak si tě dám do Navštěvovaných a pokud ne a jen občas okomentuju tak se neboj, komentuju padesát blogů i víc a všechny nemám v oblíbených :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama