Září 2012

Knižní výzva na školní rok od října do května

26. září 2012 v 18:39 | Ver. |  Projekty
Mám připravenou první knižní výzvu na tomto blogu, která bude probíhat od října 2012 do května 2013!

Nějaké ty fotky z Chorvatska.

25. září 2012 v 20:12 | Ver. |  Zápisník
Rozhodla jsem se zveřejnit sem pár fotek z Chorvatska, ať tady nejsou pořád dokola jenom texty a protože si je chci uložit na net. Většinou je na nich západ Slunce, ten se dá fotit ze všech možných úhlů a moc jiných dalších věcí mě ani nebavilo. Foťák jsem sice měla neustále u sebe, ale nefotila jsem. Takže abych to zkrátila - ze mě fotografka určitě nebude.

Ani nevím, co je na této fotce zajímavého, mně přijde nekvalitní, ale všichni mi ji strašně chválili. Je to přiblížené, nemám foťák do vody a já bych ho určitě namočila a z jiného úhlu by to byl špatný pohled.

Kočičí holka - Nový začátek

18. září 2012 v 19:26 | Ver. |  Recenze knih
Autor/ka: Thomas C. Brezina
Překladatel/ka: Dagmar Steidlová
Rozměry v mm: 145x210
Počet stran: 384
Provedení: vázaná
Rok vydání: 2010
Věk: 13+
Ukázka z knihy: tady (www.fragment.cz)


Katie...
...vidí i ve tmě...
...slyší i přes zeď...
...vyskočí mnohem výš, než ostatní...
...je totiž Kočičí holka.
Nejlepší kamarádi: Ming a Laura, spojuje je odlišnost od ostatních dětí.
Věk: 15 let
Katie je nositelkou kočičích genů, které jí aplikovali její rodiče, biochemici. Žije na malém ostrově St. Jeremy se strýcem a babičkou, kteří se jí ujali po tragické smrti jejích rodičů před mnoha lety. Pohodu narušují neznámí nepřátelé, kteří se jí chtějí zmocnit pro její zvláštní schopnosti. V zápětí dostává zprávu, že její rodiče jsou živí a chtějí se s ní setkat... Využije svých schopností, aby ochránila svůj život? Najde Katie své rodiče?

Lovkyně snů - Vstříc temnotě

12. září 2012 v 18:48 | Ver. |  Recenze knih
Autor/ka: Lisa McMann
Překladatel/ka: Matocha Čeněk
Rozměry v mm: 115x183
Počet stran: 256
Provedení: brožovaná
Rok vydání: 2012
Věk: 15+
Ukázka z knihy: tady (www.fragment.cz)

Některé noční můry nekončí… Zvlášť když se nechtěně dostáváte do snů druhých… Jmenuju se Janie. Je mi teprve sedmnáct, ale skutečnost pro mě začíná být horší než sny. Na Fieldridgeské střední škole se dějí znepokojivé věci. Přesto nikdo nechce promluvit a ani vyšetřování nikam nevede. Co je však ještě horší, začínám odhalovat pravdu o sobě a o svých schopnostech - a ta je pochmurná. Vážně, krutě pochmurná…




Jak jsem se stala sedmačkou.

4. září 2012 v 16:34 | Ver. |  Zápisník
Pamatuju si přesně, jaké to bylo, když jsem poprvé stála před školou s aktovkou na zádech a nervózně čekala s rodiči na naši třídní. Ta nervozita, radost z nové životní etapy a další pocity, které všichni znají. Včera jsem vyskočila z postele po třetím zazvonění budíku, bylo mi totálně špatně, ale nakonec jsem si trochu mléka dala, samozřejmě z nějakými cereáliemi, oblékla jsem se, vyčistila si zuby, učesala jsem si drdol a šla jsem do školy. Vyšla jsem celkově brzo, takže jsem na zastávce byla o nějakých deset minut dřív, tam jsem se potkala s kámoškou z vyššího ročníku a jely jsme spolu o sedm minut dřív jiným trolejbusem.

Bohužel se posunuly jízdní řády, takže naše géčko jelo později, skoro jsme to do školy nestihly. J. strašně pospíchala, párkrát jsem zakopla a nakonec jsem se ani nezašla podívat na svoji skříňku (mimochodem 924, krásné číslo) a ještě v teniskách šla přes krček a dorazila do naší kmenovky, teda spíše před kmenovku, protože byla zavřená. Už tam někteří spolužáci byli, ovšem jsem pozdravila těch pár, se kterýma jsem se v prvním a z poloviny druhém pololetí bavila, ale po tom incidentu to už nebude jako dřív. Jako popovídali jsme si, aspoň trochu, asi pět minut jsem tam seděla sama a pak přišla naše třídní, odemkla třídu a všichni se začali hádat, kam si sednou. Nakonec jsem si sedla k oknu, myslím třetí lavice s R., ne, že bych nebyla ráda. Aspoň budu soustředěná na vyučování, nepatří totiž k těm, co na známky kašlou.

Nějaké ty úvodní kecy, projev ředitele školy, přivítání nových primánků, však to znáte, nebo aspoň ti, co jsou na gymplu. Pořešili jsme nějaké ty třídní záležitosti, nejhorší zpráva je pro mě asi ta, že se posunují stupnice známek! Teda pětka na 30% nebo 35% nebo kolik teda ne, ale uvažují o tom, že posunou jedničku až na 88%. Bože, to snad ne. Jo, v tomto školním roce jsem si umínila aspoň v jednom pololetí samé jedničky, jsem sama na sebe zvědavá, jestli to dodržím nebo ne. Zatím dávám pozor, zapisuju si, ale hodiny ještě pořádně nezačaly.

Dneska jsem kvůli tomu, že chceme jezdit dřív, zaspala. Budík mi zvonil 5:55, ale já ho zaklapla a spala až do půl sedmé, naštěstí mi taťka nabídl odvoz. V matice jsme probírali ještě takové ty normální věci, školní řád aj.. Potom byly Spv, ale ty proběhly v pohodě, až na jednu věc. Na konci hodiny jsme si měli zapsat nějaké věci, které nám ovlivnily život, já si jich zapsala sedm nebo osm. Učitelka mě potom sice vyvolala, ale já jen zakroutila hlavou a sklopila oči do sešitu. Možná pochopila, že o tom nechci mluvit, ale řekla, že už asi všechno bylo řečeno, co tam mám. Skvěle, potom byla čeština, sedla jsem si vedle M., učitelka naznačovala, že mě v nejbližší době přesadí, protože řekla, že se jí nelíbí naše sezení a dívala se přitom na mě, takže skvělé. Dostali jsme učebnice a čítanky, popovídali si, přečetli kousek příběhu Emila Zátopka a šli na můj "milovaný" tělocvik.

Opravdu "nejlepší" předmět, který bych měla ráda, ovšem nemám ráda naši učitelku, takže to vyjde tak, že ho ráda rozhodně nemám. Nemá mě ráda, navrhuje mi dvojky z chování a kvůli ní mám čtyřky ze šplhu, občas mi hrozí i trojky z tělocviku, naštěstí si to vždy dokážu vytáhnout na jedničku. Pokud nemusím běhat dva kilometry. Potom biologie s novou učitelkou, prostě takové ty organizační věci, učebnici jsem si vyměnila s kámoškou, protože ji měl minulý rok jeden známý spolužák. Pro šťastný konec nás čekal dějepis taky s novou učitelkou, protože mně o přestávce rozbolelo břicho, tak jsem z něho moc nepochytila. Dostali jsme učebnice, psali jsme procvičování na primu (nejstarší knihovna světa, div světa v Egyptě, pravěké jeskynní malby, matriarchiát, oppida, víra v 1 boha, izraelský král, punské války a I. a II. triumvirát). Věděla jsem všechno kromě toho, že Caesar byl v prvním triumvirátu, tipla bych na to Marka Antonia...

Potom jsem šla domů, jak jinak. Na chvíli si lehla, uklidila pokoj a už je mi dobře. Mimoto poslouchám smutné písničky, hodně se mi líbí třeba Just a dream, Happy Ending nebo I hate love. Mimoto jdu teď hrát Horsez, vzhůru do sedel (ano, stáhla jsem si), nevíte někdo náhodou, jak prodloužit kroky, shromážděný cval nebo "otočka" v chůzi, nevím, jak je to tam přesně a měnit při cvalu nohy? A jdu se ve čtvrtek zapsat do nedaleké stáje k pravidelnému chození ke koním, snad to klapne.
Ver.

Lovkyně snů - Procitnutí

1. září 2012 v 14:13 | Ver. |  Recenze knih
Autor/ka: Lisa McMann
Překladatel/ka: Matocha Čeněk
Rozměry v mm: 115x183
Počet stran: 216
Provedení: brožovaná
Rok vydání: 2011
Věk: 15+
Ukázka z knihy: tady (www.fragment.cz)

Sedmnáctiletou Janie už nebaví, že se stále propadá ostatním lidem do snů, zejména pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Janie se nemůže nikomu svěřit - neuvěřili by jí a mysleli by si, že je blázen. A tak žije se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumí ovládat. Pak se jednou propadne do noční můry, z níž jí ztuhne krev v žilách. Poprvé není v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem...