Cissa

6. května 2013 v 18:28 | Ver. |  Zápisník
Při psaní tohoto článku se mi svírá hrdlo. Chtěla bych ho věnovat Cisse, mému prvnímu zvířeti. Je neuvěřitelné, jak rychle mi čas s ní utíká... Ještě včera byla malé vyděšené myšátko skrývající se v koutě akvária ve zverimexu a dnes? Dvouletá maminka pěti holek a pěti kluků.


Takhle vypadala před pár měsíci. Nové fotky nemám a ani je fotit nebudu. Nemám na to náladu. Nechci strávit poslední zbytek jejího života tím, že se budu chovat jako nějaký de*ilní paparazzi. Myslím, že máte právo vědět, kolik bráchů, sester a vnoučat vlastně měla.

JménoJak jsme jí říkaliCo se jí stalo?
BelatrixBellaZemřela přirozeně a doufám, že i šťastně.
XXXXXXNechala jsem ji zabít, nemohla chodit na dvě nohy a ošklivě si vykousala celý levý bok.
5 holčičekneměly jménaNečekaní potomci od Ciss, dala jsem je do chovatelské stanice.
5 klukůneměli jménaNečekaní potomci od Ciss, dala jsem je do chovatelské stanice.
CherryŠerynkaJednu z holčiček po Ciss jsem si nechala, zemřela přirozeně.
ElisEliskaPrvní barevná myška, dáreček od bratra na Vánoce, zemřela taktéž přirozeně.
AnnAnnieDruhá barevná myška, prostě něco jako "rozveselení" a navíc sestřička pro Elisku, aby nebyla sama (v té době jsem měla Ciss, Cherry, Elis a Ann).

Jestli dobře počítám, tak celkem 16, no teda Ciss, tys měla veselý život! Pro všechny holky (i kluky) jsem se snažila dělat jen to nejlepší, u druhé myšky si nepamatuji jméno a nechala jsem ji zabít, protože opravdu hodně trpěla, nemohla se dostat ani k vodě a ke žrádlu a přirozenou smrtí bych jenom prodlužovala její utrpení.

Ciss, děkuju za čas strávený se mnou. Mám tě ráda. ♥
Dvě fotky, netvrdím, že jsem profesionál, tady jde spíš o to, jak vypadala :-).


  • Máte nějaké domácí zvíře, které už je starší a vy se nedokážete smířit s tím, jak rychle ten čas letí?
Ver.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 6. května 2013 v 18:41 | Reagovat

ahoj. taky jsem kdysi choval taková zvířátka. Ale nejradši jsem měl vždycky kočky (hlavně perskou činčilu)

2 Veronika M. Veronika M. | E-mail | Web | 6. května 2013 v 18:45 | Reagovat

[1]: My jsme měli v době pořizování dva pejsky, kteří kočky nesnášejí, takže o té jsem ani neuvažovala :) Našeho bývalého kocoura nosili v zubech.

3 Karin-photo Karin-photo | E-mail | Web | 6. května 2013 v 18:45 | Reagovat

Jeden z nejlepších článků,které jsem když četla na toto TT. Skvělé! Taky jsem takový blázen do hlodavců,jen jsem myšky nikdy neměla. Dá se to ochočit,nebo je to pořád takové zvíře,které se nenechá ani pohladit? Mě se líbí myšky bodlinaté :-)

4 Veronika M. Veronika M. | E-mail | Web | 6. května 2013 v 18:48 | Reagovat

[3]: Moc děkuju :) Já mám raději psy, ale hlodavci nepohrdnu :-) V současné době máme doma ještě křečka. Myš se dá ochočit, chce to hlavně trpělivost, trpělivost a trpělivost. Ale i mě stálo spoustu nervů, než se Cisska naučila jíst pamlsky z ruky :-D Ty jsou krásné, ale já odmala lpěla na laboratorních :)

5 Majkayela Majkayela | Web | 6. května 2013 v 18:52 | Reagovat

Docela pěkný a emoční článek :) My měli asi před 4 nebo 5 lety psa. Byl to kříženec, ušiska měl jak netopýr a jmenoval se Žan. Já mu říkala Žaneček. Byl se mnou od mého dětství a vetřel se skoro na každou fotku, když mě babička nebo mamka chtěli vyfotit :D Už byl starý a nemocný a když jsem jednou přijela v neděli z víkendu od druhé babičky (to mi bylo asi 11 let), potkala jsem se s dědou (bydlíme s mamkou, babičkou a dědou)v koupelně a ten mi řekl, že museli nechat dát Žanečka utratit. Dožil se 15 let a já se s ním ani nestihla rozloučit :( :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama