Pátého pátý a menší výlet na Žlutavy

5. května 2013 v 20:22 | Ver. |  Zápisník
Rodinka mi oznámila, že jedeme pomáhat tetičce na zahradu uklízet nepořádek, který se tam naskládal za dvacet let. To, že tento a minulý rok vyvezli už tunu jsem se dozvěděla až na místě, kde jsem se neúspěšně snažila vyfotit alespoň pár těch kytek, co ve městě nemáme a byla jsem nucená tahat někdy i tříkilové železa do kopce. A navíc svítilo Slunko. Naštěstí jsem se mohla těšit na slíbený táborák. A tak jsem fotila, mizela z dohledu a pomáhala.

Brzy jsem zjistila, co všechno na téhleté zahrádce vlastně bylo. Nejenže jsme našli krumpáč, asi dvacet lopat, několik párů hrábí nebo staré (a nevratné) flašky od piva, my dokonce našli světlo z akvária, staré umyvadlo nebo dveře od balkónu! Zdá se to nemožné, ale tak mě napadá, jaká budu já. Jestliže tohle dělal můj nevlastní děda, co jsem asi po mojí babičce zdědila já? Je skoro úplně stejná. Navíc, jakmile strýc našel skříň, ve které byl dokonce nepoužitý mobil, děda se i přes to, že jsme mu řekli, ať sedí, rozběhl a zachraňoval co mohl. Ach jo.

Atmosféra ale byla příjemná - sice lituju, že jsem na zahrádku nevzala psy (ale tetu by asi zabilo, kdyby jí přeběhli přes čerstvě zasazené sazeničky), ale stejně to stálo za to! Zase jsem se dozvěděla něco nového, bratříkovi se dobře dařilo v jeho mluvení (on je extrovert, takže má takové to pomyslné plus u lidí) a alespoň jsem trochu pomohla. Věřím, že to není jenom tak, nosit ty těžké krámy do kopce. Jak teta říká: "I když vezmeš maličkost, je to k nezaplacení." A měla pravdu.

Tetě totiž naběhla křečová žíla pod pravým kolenem. Děda jí dal obinadlo a pracovalo se dál, ale muselo ji to bolet jako čert. Oba mí strýcové pracovali jako Ferda Mravenec a já zatím posedávala na takových betonových teraskách. Ona to ani není teraska, jen to oddělovalo záhony a tím, že je zahrádka z kopce to vlastně zároveň zabraňovalo sesunu. Fotku nemám, třeba příště. Mamka si po několika letech zakouřila a děda sjel pro nějaké nealko pivo. A najednou se něco zřítilo.

Sic jsem to čekala, ale strýc shodil jednu z dědových boud, kterou potom chtěli zapálit. S dědou to bylo domluvené, takže ani nepřispěchal svojí kůlničce na pomoc, ale harampádí, co se předtím vyházelo pro něj mělo "miliónovou hodnotu", takže si toho chtěl co nejvíc nechat. Nakonec si odnesl v ruce šestery lopaty a zbytek ponechal náhodě. Strýc si odnesl pumpu, bylo mi mezi řečí sděleno, že kdyby náhodou pod pozemkem byla ropa. Děda prostě myslí na všechno!

Skutek utek a Marcelka rozdělala oheň, sice jsem ze začátku pochybovala, že se ujme, ale povedlo se. A taky, že jsem první stála se špekáčkem a chtěla opékat. Ale to teplo mi tak vadilo, že jsem opékala tak pomalu, že jsem u první várky špekáčků zůstala i poslední. Zato byl ale výborný! Za chvíli jsem letěla opékat druhý a byl stejně dobrý jako první, jenom jsem tam nestála tak dlouho. A pak šli opékat ještě taťka a strýc a já dostala ještě dva další, ale sílu sníst jsem měla jenom na jeden. A tak jsem snědla tři! Na mě docela slušný výkon, protože jsem byla pár hodin po obědě a zase takový hlad jsem neměla.
Nahoru jsme vynosili posledních pár věcí a rozhodli jsme se, že už pojedeme. Na zahrádce zůstal jenom Peťa a děda, strýc už odjel a my brali tetu, protože jsme byli rozhodnutí podívat se u ní na kocoury a Bety. Pořídila si šťeňátko. Tak jsme teda dojeli a letěli k ní. Já jsem podrbala Žolina, pohladila Leoše (teta si oba kocoury vzala, Leoška našla venku a Žolinka našla přes internet, byl vyhozený na ulici a paní si ho nemohla nechat) a letěla za Bety. Musím vám říct, je to dračice. Běhala dokolečka, rafala, kňučela, vrčela. Moc milá slečna!

Ale to bych nebyla já, kdybych s ní rodinku nenechala o samotě a nešla do "zvířecího pokoje". Tetička vybavila jeden celý pokoj pouze pro zvířata - hračky, lavička, prolézačky a kocourkům koupila rybičky. Ráno jsem přednesla mamce návrh na to, že bych si ráda vzala nějakou fenečku z útulku a neřekla ne. Myslím, že je to na dobré cestě, ale určitě se to pokazí. Já se znám. Nedovolila by mi to, ale moje poslední myška už je pár dní špatná a říkala, že po tomhle domácím mazlíčkovi je možné se bavit o dalším, tak jsem to vzala útokem.

Překonala jsem svůj strach ke kočkám a sedla si na zem k Leovi. O psa byl větší zájem a tak jsem alespoň chvíli měla klid. A Leoš na mě byl hodný a nechal se škrabkat i na bříšku, a jak se hezky nastavoval! Musím říct, že strach ke kočičím drápům mám pořád stejný, ale tohle mě totálně odrovnalo! Zanedlouho jsem šla za Bety a chvilku jsem si s ní hrála, neuvěřitelně mi připomíná naši bývalou fenečku. Přišli za náma i kocouři, se Žolinkem se dala malá do party, protože on je ještě hravé kotě a Leoš má rád svůj klid. Pro chlupatou bílou malou kouli nebyl problém okousávat oboum nevrlým kocourkům nohy. Pak se malá unavila a začala polehávat, tak jsme se zvedli a poděkovali a dostali pro Quida a Brixe pytel granulí. Nazuli boty, rozloučili se. A skutek utek a my jsme museli jet. A taky že jeli.

Ver.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 es ef es ef | Web | 5. května 2013 v 21:55 | Reagovat

Některé fotky jsou fakt super, a na ten buřt jsem dostala nehoráznou chuť.

2 Dětský sen Dětský sen | Web | 5. května 2013 v 21:57 | Reagovat

Moc hezké fotečky, na zahrádkách po babičkách a dědečcích se nachází spousta pokladů a překvapení :D (příjemných/ nepříjemných) také to znám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama