Recenze: Casper, kocour cestující autobusem

5. května 2013 v 22:02 | Ver. |  Recenze knih
Autoři: Susan Findenová
Jazyk: Čeština
Rok vydání: 2012
Vazba: Pevná s přebalem matná
Počet stran: 240

Anotace:
Susan Findenová si jednoho dne v roce 2005 přinesla domů z útulku černo-bílého kocourka. Pro jeho schopnost mizet jako duch ho pojmenovala Casper a v té době ještě netušila, jak zásadním způsobem změní její život i životy ostatních. Tenhle kocourek projevoval neuvěřitelnou touhu objevovat svět a rozhodně si na rozdíl od lidí nemínil dělat starosti s konvencemi. Zatímco si Sue lámala hlavu nad tím, kam Casper mizí na celé hodiny, znal ho již skoro celý Plymouth. V čekárně u lékaře, v lékárně, v nedalekých kancelářích…, byl všude a lidé se těšili z jeho přítomnosti. A co teprve, když se Susan dozvěděla, že jezdí pravidelně autobusem!

Casper nejen že jím jezdil, ale na zastávce spořádaně čekal ve frontě, ve voze měl své oblíbené sedadlo a všichni řidiči na lince číslo 3 toužili mít to privilegium ho svézt. Svým cestováním se stal natolik proslulým, že o něm záhy začaly psát noviny a reportáž o neobyčejném kocourovi se objevila ve zprávách BBC. Fotografie s Casperem v Susanině náruči zdobila jeho oblíbené autobusy, lidé si o něm vykládali a každého zajímalo, co všechno tenhle kocourek dělá.

Jeho příběh v knižní podobě se stal bestsellerem.


Neuvěřitelný příběh Caspera jsem přečetla během dvou dnů. Susan stihla změnit můj názor na kočky, na koťata i na lidi. Dokázala mě rozbrečet, rozesmát, dokázala jsem se vžít do její nepříliš lehké situace a silně mě chytila za srdce. A rozhodně ho nepustila. Koček jsem se před přečtením 240-ti stránek od téhle úžasné ženy bála, ale teď? Můj strach je pryč. Opravdu pryč.

Susan píše skvěle, čitelně a přesně dokázala vylíčit své pocity. V pasážích, kdy vyprávěl Casper jsem se musela usmívat, myslím, že pravidla jsou úplně přesné! Knize bych za vzhled dala (na stupnici od jedna do deseti) jedenáct. Naprosto mě uchvátili fotky Caspera a ostatních koček, autobusu číslo 3 a vlastně úplně všechny! Susan je dokázala vložit sice doprostřed, ale přesně tam patřily i při ději knihy!


Až příliš často jsem vzpomínala na svého kocoura, bývalého kocoura Maxe. Představovala jsem si, jaké tropil hlouposti on, jak rád se nechával drbat za uchem a dokonce jsem ho viděla sedět v autobuse! Susan psala knihu tak dobře, že každý, kdo měl kočku se musel vžít do svého vztahu. A to je neuvěřitelně kouzelné ☺.

Mimo Caspera jsem si zamilovala Ginny. Podle popisu Susan byla úžasná kočička a já lituju, že není kniha i o ní. Moc ráda bych měla i tu! Muselo být úžasné mít v domě tolik milujících koček, tajně to Susan závidím a už plánuji svou budoucnost, protože jsem v nás našla několik společných rysů - stěhovala bych se každý měsíc,starala se o kočky (psy) a nerada bych je nechávala se někde toulat.

Na knize mě nejvíce fascinovala skutečnost, že je to skutečný příběh. Všichni mi vkládají do hlavy, že bych měla číst skutečné příběhy a ne fantasy a teď jsem je poslechla a do příběhu se naprosto zamilovala! Myslím, že kdo knihu nemá doma v poličce, měl by si ji koupit. Dokonce i mamka si ji chce přečíst, o mou knihu mě ještě nikdy nepožádala.

Navíc se mi líbí, že Casper je vlastně něco jako "chodící štěstí". Ať je kdekoliv, lidé se těší z jeho přítomnosti, ať už malé děti nebo senioři, vždy si jej rády pohladí. Je neuvěřitelné, jak moc zvířata ovlivňují náš život. Kdybych měla tu čest potkat tak úžasného kocourka, asi bych na místě roztála. Ale musím říct, že mi dělá radost i to, když můžu na chvilku vidět sousedovu kočku.

A konec knihy? Casperova smrt mi vehnala slzy do očí. Tak neuvěřitelní de*ilové se na světě najdou, to snad není ani možné. Doopravdy lituju, že není zákon na zastavení při srážce s kočkou a věřím, že taxikář má také nějaké svědomí. Alespoň doufám. Je mi líto Susan, že přišla o Caspera takhle...

Dopisy od lidí mi přijdou neuvěřitelně milé, zvlášť, když Caspera někteří nikdy neviděli a přesto je jeho smrt zasáhla. Myslím, že dodávaly Susan i jejímu manželovi velkou podporu a je mi líto, všech, kterým umřel takovým způsobem domácí mazlíček. My přišli o kocoura, protože nám ho někdo otrávil nebo sežral něco otráveného proti hlodavcům. Ať tak nebo tak, je hrozné přijít o někoho, koho milujeme.

Knihu 100% doporučuji, můžeš ji zakoupit tady. Každý kdo ji nemá dělá velkou chybu!

HVĚZDIČKOVÉ HODNOCENÍ:
Za poskytnutí recenzního výtisku ještě jednou děkuji nakladatelství KnihCentrum.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama