Rozhovor s MAKY.OREL!

13. května 2013 v 16:31 | Ver. |  Rozhovory
Spousta lidí to nečekalo a ten zbytek nikdy... ale mám pro Vás rozhovor s MAKY.OREL, která je skoro všem známá. Tvoří layouty, nedávno si střihla i jeden pro Srdce blogu nebo Dolcevitu, napsala román 3 Živly a momentálně se věnuje... vlastně čemu? No, myslím, že už je čas na ten rozhovor - nic tím rozhodně nezkazím!
(Vypůjčeno od MAKY.)


1) Jaký je tvůj největší úspěch?
Začala jsem přemýšlet nad vším možným, co tak z té hromady věcí vypíchnout. Ale možná bych měla být prostě jen pyšná na to, kdo jsem, protože si čím dál tím víc uvědomuju, že jsem originál. Takže asi to, že jsem zůstala sama sebou.

2) Na co jsi myslela, když jsi psala posledních pár vět Tří živlů?
Jestli si dobře vzpomínám, tak první díl jsem dopsala o hodinu fyziky na. Byla to nesmírná úleva a úžasný pocit, protože jsem si tím ověřila, že mám vůli a že tuhle věc dotáhnu do konce. Ale hlavně jsem si v tu chvíli říkala, jak se mi ten konec povedl a dodnes k němu mám docela respekt :D Jsem sama zvědavá, co mi vyvstane na mysli až dokončím poslední díl.

3) Kde jsi na knihu vzala inspiraci a kde jsi ji hledala v době psaní?
To vím docela přesně - říkám jednu věc: "Já trpím samomluvou - tedy ne, já si jí užívám!" Takže jsou mi pravidelně předhazovány historky o tom, jak jsem ještě v první třídě chodila po ulici a vyprávěla si - nahlas. A pak, když už se lidé tvářili vážně divně a občas i něco řekli, naučila jsem se mluvit pouze v hlavě. Čímž se mi otevřel nový nečekaně široký prostor. No a o čem jsem si vyprávěla? Začalo to Ferdou mravencem od Sekory a z toho se pak vyklubal můj věrný přítel Ferdink. Postupem času se totiž z mravence stal člověk a já si brala hodně z takových příběhů, jako byl televizní seriál Ranč U Zelené sedmy a pak jako spousta lidí knižní Harry Potter. To byly asi ty stěžejní věci, ale dá se v mé tvorbě najít mnohem více vlivů. Jenže čím déle jsem si jen tak vyprávěla, chtěla jsem ten příběh někam zaznamenat. Až jsem vzala mé vlastní již existující postavy a vše vybudovala od základů tak, abych měla příběh úplně nový. A pak už jsem se najednou nedokázala vrátit ke svému "zmutovanému" Harrymu Potterovi a dnes už to nejde vůbec. Je už jen Alex, Elis a Memory a hlavně Andreas. A tam, kde byli oni, byla jsem i já. A pak mi kolikrát stačí projít se po nějakém místě, vnímat jeho náladu a sledovat detaily, vidět své hrdiny. Nechávám se okouzlit tím, co je kolem mě, když někde sama bloudím s foťákem. Ponořím se pak do světa okolo stejně jako do toho, který mám uvnitř, a vnímám všemi smysly. To mi dalo a dává vždy největší inspiraci. Že i něco velice malého dokážu intenzivně prožít.

4) Tvoří se ti lépe ve dne nebo v noci?
Pokud píšu povídky, často mě napadne nějaký nápad v pozdním odpoledni nebo až večer v posteli a začnu psát - ve snaze dílo dokončit, pak zavírám počítač nad ránem. Knihu jsem psala hlavně přes den a nejradši jsem měla podmračená odpoledne na prázdných místech. Obecně mi asi vyhovuje takový mezistupeň - šero. To je totiž stále dost tajemné, aniž by si koledovalo přímo o nějaký horor.

5) Co si myslíš o lidech, kteří kopírují? (Ne doslova, stylem knihy Padesát odstínů šedi)
Vždycky říkám, že chápu jejich potřebu ty příběhy vymýšlet - i já vlastně měla svou fanfiction. Chápu potřebu to sepsat - i když já jsem to nikdy neudělala. Chápu i následnou potřebu to s někým sdílet. Ale nechápu tu drzost, že může někdo jít a vydat to. Protože každý z nás se někde inspiroval - chtě nechtě, ale už z úcty k jiným autorům, nikdy nebudu přepisovat cizí dílo podle svého.

6) Dokážeš se přizpůsobit jen proto, aby si nezklamala ostatní? (při tvorbě layoutů, například)
Určitě. Vždycky se snažím vyhovět přání i za cenu, že se v něčem omezím. Zároveň mám ale svůj styl, který zas musí druhý respektovat. I když dělám hodně rozličné věci, je v nich všech něco, co je spojuje a odlišuje od tvorby jiných autorů. Nicméně se snažím nikdy neudělat a nepředat něco, co bych sama neschvalovala. Ovšem když netvořím na přání, spoléhám se už jen na svůj názor, a co na to řeknou ostatní, nad tím už nepřemýšlím.

7) Ví tví blízcí (rodina, přátelé) o tom, že tě zná spousta lidí díky blogu?
Tak to je otázka. Ví, že mám blog - ví to moc dobře. Celá moje rodina, moji kamarádi a vlastně i někteří spolužáci i jiní dospělí, protože se s tím obecně netajím, ale neříkám to nahlas. Ale jaké mám na blogu "postavení", když to takhle řeknu, to asi vůbec netuší. Protože nikdo z nich se o to do hloubky vlastně nezajímá. Někteří lidé bojují s tím, že jejich přátelé je na blogu div nešikanují, ale já bych skoro musela některé lidi nutit, aby ho vůbec četli :D

8) Plánuješ další knihu, jako byli Tři živly?
Už jsou rozepsané - můžu s klidem prozradit. 3 Živly jsou hodně rozsáhlé, protože se v nich odráží dlouhá doba útlého dětství, kdy jsem vlastně nic nepsala. Ostatní knihy budou nejspíš kratší - 1-2 díly. Zatím vkládám největší naděje do asi 3 projektů. Ten nejdomyšlenější a můj nejoblíbenější nemá zatím název, ale aspiruje na něco jako "Cesta do Kocourkova". Opět si beru jako literárního rukojmí sirotka, opět dívku a ráda bych do toho dala typický český humor a společenskou satiru a to celé skloubit do dobrodružného příběhu se šťastným koncem. Pak něco, co by mělo být více "lyrické než epické", což bude asi "Putování Silenky, Rase a Maštaleho", které je zasazeno do středověku, takže pálení čarodějnic a inkvizice - moje oblíbené. A pak asi "Stefany a Hubu", kde je děj skoro domyšlený, ale rozepsaný pouze začátek. Pak ještě opravdu úplně kompletně vymyšlený mám děj u knihy "Zachraňte princeznu aneb o historii kočičího rodu" (zatím napsáno tak 30 A5), ale víc by se mi to líbilo jako film. A není to rozhodně všechno, co mám vymyšlené. Takže já bych psala jak mourovatá - ale ten čas, ten čas není a to se mi hrozně příčí!

9) Myslíš, že při tvorbě layoutů, blogu a vůbec všeho je hlavní nebrat to jako povinnost?
S tím bych souhlasila. Je pravda, že se občas musím sama nutit, abych na blog v návalu práce třeba měsíc nezapomněla, ale ona i k těm koníčkům občas patří nějaká sebekázeň. Ovšem nutit se do toho skutečně takovou tou zlou silou a mermomocí se přemlouvat, i když sám nechci, to by se nemělo. I když jsem zrovna bez nálady a nemám chuť psát, musím vždycky vědět, že někde uvnitř se zase časem vzbudí nějaká lačnost a chtivost. Pokud tam ale už nic takového není, tak mě ta věc netěší a je na čase se jí vzdát.

10) Jak bys popsala deseti slovy svou tvorbu?
Moje, česká, něčím přeci jen jiná, srdeční záležitost, pro lidi.

11) Proč si myslíš, že tě mají lidi rádi?
Jsem vOrel :D Mám v sobě zvláštní náboj,takovou jiskru života po své mámě a hloubavost po tátovi. Stejně jako tiše sedět, dovedu se bavit. Stejně jako uznávám autority a názory druhých, prosazuji své pravdy. Byť bývám mnohdy nejistá a sebekritická v tom, co dělám, umím jít a za celou skupinu lidí vymáhat spravedlnost. Jdu tam, kam si druzí netroufnou, a přitom se skoro bojím do večerky na nákup či zvedat telefon neznámým číslům. Mám bláznivé nápady, ale úplně jiného rázu, než jaké mají typický puberťáci. Mám sny, mám odhodlání a mám nesmírnou vytrvalost a energii, když můžu tvořit a nedokážu s tím přestat. Za tu dobu, co tu jsem, jsem už možná odhalila, co je mým kouzlem. Protože lidé, dokud mě neznají, vidí jen holku se skoro smutným obličejem, co tiše sedí v lavici. A pak najednou padnou do mého světa, který se točí nadzvukovou rychlostí, a nestačí se divit, čím ta holka žije, a jsou tím úplně fascinováni. Je ve mně spousta protipólů, kdy některé obyčejné věci jsou pro mě problém a neobyčejné hračkou. A někdy se tak stávám skoro inspirací druhým.

12) Nu a nakonec - jsi se svojí tvorbou sama spokojená?
Jak kdy. Jsou chvíle, kdy miluju 3 Živly, a chvíle, kdy bych první díl podpálila :D Ale má sebekritika není na zvrhlé úrovni, takže vždy dokážu i po delší době ocenit něco, co se mi povedlo. Takže s těmi kvalitními věcmi rozhodně spokojená jsem - mám některé dobré povídky i perfektní kresby a skvělé fotky. A to, co mi nepřináší spokojenost, mě v mé tvorbě žene dál.

MAKY ještě jednou děkuji za ochotu a čas, který si s rozhovorem dala. Kopírovaní jakýchkoliv částí, informací atakdále trestám nahlášením bez pardonu, takže si na to dávejte pozor. Protože tohle je něco, na čem si sakra zakládám!

Ver.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leome Leome | E-mail | Web | 19. září 2013 v 14:24 | Reagovat

Moc pěkný rozhovor - dávám jedničku s hvězdičkou! :D.
Celkem mě zajímalo všechno, co se týkalo "Tří živlů" a musím říct, že mě MAKY vůbec nezklamala :-).

2 SuE^. SuE^. | Web | 19. září 2013 v 14:36 | Reagovat

Tahle blogerka je jedna z mých nejoblíbenějších. Všechno má prostě originální ! :)

3 ΔMELIA GOLDEN ΔMELIA GOLDEN | Web | 19. září 2013 v 15:12 | Reagovat

úžasné. :)

4 Camelia Camelia | Web | 19. září 2013 v 15:46 | Reagovat

Pěný rozhovor :)

5 sarushef sarushef | Web | 19. září 2013 v 16:42 | Reagovat

Vyborna slecna.

6 Terka Terka | E-mail | Web | 19. září 2013 v 17:33 | Reagovat

Skvělý rozhovor :) a moc povedený, i když mě docela překvapuje, že jsi ho zveřejnila už v květnu a na úvodní stránce Blog.cz je zviditelněn až teď..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama