Koutek plný úvah?

8. listopadu 2013 v 22:16 | Ver.
Huh. Do you wanna go with me? Psát?
Občas mám prostě chvilky, kdy si s čajem (skořicovým, od té doby, co jsem jej ochutnala už jedině skořicovým!) sednu mezi polštáře na parapet (mimochodem, může mít tak 25cm do šířky, takže to moc pohodlný ani není) a koukám na oblohu, na světla města... Yeah. It's the best for the write about Robert and Leonardo. Kdyby se ke mně někdo přidal, bylo by to fajn. Píšu v noci, pěkně při hvězdách... a v tichu. Yeah. Ticho. Mine.
Okay, konec mojim kecům, protože to stejně nikoho nezajímá. Hlavní zmysel toho článku je trochu iný, ako to už väčšina z Vás pochopila. A kto nie - gratulujem, teraz už to viete! Čiže, napadlo mě, že blog přeměním v mé každodenní postřehy, úvahy a myšlenky. Jo. Budu pořád přidávat recenze, čas od času. Songy, čas od času. Ale povídky ani nie, nemám moc času na psaní a navíc všechno z TN pořád upravuju. A ten zbytek je psaný ve stavu, kdy jsem o sobě nevěděla nebo v totálně na piču náladě, takže to je taková pičovina, až to bolí.
Omg, vůbec neviem, čo budem robit, jestli mi niekto napíše komentář.

Ďakujem velmi pekně, guys.
Ver.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arthur Arthur | E-mail | Web | 12. listopadu 2013 v 16:33 | Reagovat

Zianourry, kotě? Když pěkně požádáš, tak se k tobě určitě přidá Chriss a Jamie. A jestli požádáš ještě víc, tak pro to nadchneš i mě. A nebo.. Elizabeth (Gibsonovou).
Víc ti asi nepovím.
A jestli se ti naše město zdá tiché a tmavé.. I když ten váš kout asi jo. Tam to musí být fajn.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama